Ráno jsme brzy vstávali v Da Nangu a zejeli si do posledního patra hotelu na snídani... takovou baštu si dlouho budu pamatovat, snídaně alá buffet... tolik druhů jídla jsem v životě neviděl, prostě tam bylo všechno, i jídlo. které se běžně podává k obědu... (sakra my tu furt mluvíme o jídle)... pak jsme se vydali na cestu do nedalekého Hoi Anu.
Cestou jsme zastavili u památky jménem Ngu Hanh Son, jedná se o jeskyně s Buddhistickým chrámem, navíc se tu ukrývali lidé při válce... docela zajímavé...
ty schody... ble
uf, konečně nahoře
Kdysi tu bývalo moře, teď je tu městečko...
Hrobky mnichů
tohle uzemí je vlastně poloostrov a okolo máme moře :-)
Pokračujeme cestou dál a dojeli jsme do Hoi Anu, kde jsme se naobědvali... chtěl jsem si dát drink, ale Cuba Libre neznali, tak jsem si dal Long Island Ice Tea k obědu a celý stůl ze mě měl alkoholika a Koty se svojí angličtinou ještě přidával... "Yes, he is alcoholics":-D
dostávám hlad :-D
Po obědě jsme jeli do hotelu, tentokrát to byl hotel Indochine :-) na pokoji bohužel neměli wifi, ale velký bazén s vířivkou to vynahradilo...
Pokoje byly pěkný, minibar zase plný piva... co víc si přát... možná tu wifi... po ubytování jsme měli nabídku, buď půjdeme do starého města si nechat ušít nějaký oblek nebo k moři... varianta 2 zvítězila, vyšli jsme pěšky na nedalekou pláž... Pláž byla plná cizinců, ceny taky byly turistické, dvojnásobné až trojnásobné pálky oproti Da Nangu... pláž byla fakt pěkná, ale nechápali jsme, co se jim tady líbí...
White chicks
VIP resort pro snoby...
nejlevnější a nejlepší kruháč na světě... ale jestli je k něčemu, to nevíme...
po koupání tradičně večeře v luxusu... tentokrát ve starém městě...
restaurace
další speciality
Po jídle jsme vyrazili napřed s mapou do centra... divné bylo, že všude byla tma a žádná stopa po památkách zobrazených na mapě... nakonec jsem zjistil, že mi z léta skautování zmizel orientační smysl a že jdeme na opačnou stranu :-D Hoi An není pro nás zajímavý, domy stejné a většinou to jsou galanterie, obrazárny či bary...
spíš ty lampióny připomínají nějakou starou Čínu...
Kryštof a nové kamarádky...
Možná škoda, že jsme nevěděli o hospodě Gambrinus, která tu je... její název napovída o pivu načepované tam :-)
Po prohlídce města jsme se rozhodli otestovat bazén, Cuba Libre apod. drinky jsme ochutnávali, do toho objednávali mnoho piv a nechali si pustit vířivku, paráda... :-)
hotel kolem 22. hodiny
Bazén
dva buřti relaxují :-D
Do toho přišel Australan, pán s mnoho otazníků, jelikož byl celý pokérovaný a měl rozsekaný kolena, Kryštof si myslel, že bude mariňák z války... doprovázela ho mladá míšenka, byla to jeho dcera... měli jsme skvělý pokec, týpek nám vysvětlil, že vychlastal všechno pivo a jeho dcera šla spát, tak šel za náma dolu pro další piva... schválně jsem se ho zeptal zda byl mariňák, což popřel, ale pořád si myslíme, že takhle ke své ženě přišel a nerad o tom mluví... Kryštof se mu svěřil, že by rád byl profi hasičem, on nám vyprávěl o svým synovi, který tuhle práci v Austrálii dělá... jinak týpek vlastní podlahářskou firmu a jeho koníčkem je jezdit svojí jachtou po moři, lovit ryby a kraby a darovat je lidem... že jsou to dary země, takže zdarma... navíc nás zval do svého Darwinu, takže pokud tam někdy pojedeme, tak se máme u něho stavit na velký kraby... Vyprávěl nám příběh o tom, jak byl v USA s negry v baru nebo jak ho zfetovali v Saigonu... Týpek byl skvělej, byl free, má rád močení na veřejnosti, prý to stromům dělá dobře, jak to dořekl, stoupl si zády, vytáhl si ho z nohavice a už jsme slyšeli vodopády... zvláštní člověk :-D
Mariňák a dcera
