středa 30. března 2011

Poslední dny v Hanoji

Naše dny ve Vietnamu pomalu končí, naplno si je užíváme výlety po městě a jezení všeho možného, co jsme ještě nestihli... hlavně grilované špízy za 4Kč, které jsme doposud neměli... to mi Kryštof vyčítal v Čechách, že takovou dobrotu jsme si měli dávat každý den od příletu a ne skoro před odletem... no tak příští cestu bro... Jinak každý večer místo piva si dopřáváme citronády, ledové café "Nau Da", ovocný shake poblíž domova... 12Kč/Sklenička... fakt paráda... :-)

Jak je strávíme? Třeba procházkou po staré čtvrti, dát si vodnici v baru, koukat na slečny,... a také projížďka mikrobusem...

Tak směr tará čtvrť!

silniční provoz

velká tržnice Dong Xuan

Xich lo (Rikša) pane?

Popeláři v ČR mají super práci oproti VN

Dáme pivko, Koty? ne?

Náš klub jménem Dragonfly

Most The Huc večer

Motorkáři večer

Jdeme si zaběhat?

Zbývá nám poslední dny, tak jak s tím vynaložíme?

neděle 27. března 2011

Konečně! Vojenské muzeum na třetí pokus!

Dneska nastal ten den, kdy jsme se dostali do vojenského muzea, asi to, co nás nejvíce zajímalo v Hanoji, na třetí pokus měli otevřeno, tak jsme si to pěkně vychutnali... není o čem psát, obrázky a popisky budou mluvit za vše :-) Ale jinak před muzeem tradiční nabídky na "motobajk" aneb mototaxikáři, naše "oblíbená" doprava.

Cot co - Hanojský stožar

Tank, který se jako první prostřelil do Saigonu

Americké vraky stíhaček s portrétem národní hrdinky, která údajně sestřelila letadlo AKčkem :-D

Americká stíhačka

Americké zbraně

Zbraně Severního Vietnamu :-D

Tohle zas používali Vietcongové

Americký pilot zajat!

Myslíte, že přežil?

Strejda Fidel Castro se taky zúčastnil války v 1973 :-D

Kolo místo náklaďáku...

Kolo místo tanku? :-D :-D

No nic, zbývá nám ještě pár posledních dnů, které musíme naplno využít :-(

sobota 26. března 2011

Strýčk Ho a Hanojský Hilton

Po dlouhé době zase další článek...

Navštívili jsme Hanojské ZOO, ale že by z toho vyšel článek, to asi ne... možná tak zmínka o vstupném za 5 000 Dongu (5Kč) a žebrajících opičkách, které ti jsou schopný z ruky ukrást nanuka... ještě zmínka o výborné bageťárně poblíž hotelu Daewoo kousek odsud za pár drobných...

Tak vydali jsme se do starého města na legendární grilovaný buček... byl chutný, velká porce, ale moc se nelišil od jiných restaurací, takže za megaporci 35Kč se nám zdálo až moc :-D

dostal jsem hlad... sliny tečou jak u pejska při pokusu Pavlova...

Pokračovali jsme cestou dál, naším cílem bylo vojenské muzeum, které bylo OPĚT zavřené... tak chtěli se podívat aspoň na Mauzoleum Ho Chi Mina a Pagodu jednoho sloupu...

Stará čtvrť

Koupit se tu dá vše, i pohřební věnce a rakev

Překvapivě malý silniční provoz... asi všichni v práci, jenom my se flákáme...

Tak jdeme za Ho Či Minem... dovnitř jsme stejně nemohli, protože se mauzoleum otvírá jenom ráno a navíc jsme měli kraťasy a žabky na sobě, takže neslušně oblečení jsme byli.

Památník obětem války

Co na to říci, mauzoleum leží na náměstí Ba Dinh (radnici v té době zbourali a stavěli novou) plocha je tu nevyužitá do aleluja... a uprostřed leží prezident... no sám když umíral, tak nechtěl, aby takhle skončil, ale komunisté mu museli něco postavit na vzoru Lenina...

Nevyužitá plocha... na druhé straně to samé...

Mauzoleum

Bylo v tu dobu snad 40°C, a probíhala výměna stráže... Kryštof si zrovna kleknul před mauzoleem ve stínu a hned začal na něj strážný pískat, že má stát, že takhle zneuctívá big bosse... :-D strýž se vyměnila a my šli za mauzoleem, kde je známá pagoda jednoho sloupu...

pánové, šup hlídat strejdu.
..
Cesta k pagodě


u pagody

Pagoda jednoho sloupu

Ho Či Minovo muzeum hned vedle

Kam dál? Vojenské muzeum zavřené... tak aspoň zkusíme věznici Hoa Lo aka Hanojský Hilton (jako hotel ten tam je taky). Jeli jsme tam taxíkem... špatným taxíkem... jeho brzdy skřípaly a tacháč snad jel jak chtěl... ale co, stále je to pár drobáků... 

Věznice už je pouze jenom jedna, hlavní budova, bohužel při stavbách ji blbci nechali zbourat... např. při stavbě obchodního a kancelářského centra Hanoi Toweru... ale byla to zajímavá památka.

Hanoi Tower

Věznici postavili Francouzi, kteří zde věznili ty, kteří byli proti Francouzské kolonii, lidé se tu popravovali jak na běžícím pásu a některé cely byly dosti strašidelné. Při válce s USA tu byli věznění zase američtí piloti, který jsme sestřelili... mezi významné osobností patří třeba senátor a kandidát na US prezidenta John McCain... no pokud vás to zajímá, tak tady je na to skvělý odkaz

Vchod

Postel


Moc hezká věcička...

Popravení hrdinové Francouzy...


čtvrtek 10. března 2011

Da Nang! část poslední

Tak po nočním dobrodružství opět klasika, pozdní probuzení a opuštění hotelu... hotel jsme měli do 12h a let do Hanoje byl v 23:00... co budeme dělat? Nenapadlo nás nic jiného, než využít poslední hodiny u moře, ke kterému už se nedostaneme ve Vietnamu... zavolali jsme teda taxíka a hodil nás k pláži...



Pláž opuštěná, nikde nikdo, jenom lidé pronajímající lehátka, která hledáme... zastaví nás žena se super nabídkou 20 000 VND, kterou samozřejmě odmítáme... jdeme dál, ale ona stále a chtěla jenom 10 000 VND, my nato nepřistoupili, jelikož nás chtěla obrat, tak jsme šli ke známému dědkovi, u kterého jsme využili služby již při první návštěvě. Objednali jsme si Heinekeny a kochali jsme se... bylo strašně horko, na pláži jenom my dva a Heinekeni... a hlad... Co si dáme? Zněla otázka. KFC máme plné zuby stejně jako krevet, chtělo by to něco normálního... dcera dědečka nám nabídla klasickou rýži s kuřetem za 30 000 VND, hned jsme cenu akceptovali a dostali jsme jedno z nejlepších jídel, co jsme v tomhle týdnu jedli.

my dva, Heinekeni a jídlo...


Najedení jsme byli, tak jsme si šli zaplavat... moře bylo strašně teplé a opuštěné... klidné také... já jsem chodil poblíž břehu a najednou jsem šlápl tam kam jsem neměl... hejno malých rybiček na mě zaútočilo... nejspíš na tom místě odpočívaly a lekly se mě... měli jste mě vidět, jak jsem řval, když mi pár stovek rybiček naskočilo na hrudník jako z nějakého hororu při útoku masožravých ryb. Kryštof to samozřejmě viděl a nemohl se přestat smát. Jak se nám čas v Ha Longu krátil, lidé na pláži přibývali... vrátili se z práce a my dva zase posloužili jako show pro místní... aneb běloch s hybridem vietnamcem/korejcem... jen račte dívat...

lidé přicházejí po škole a po práci

ach ty mraky...

Chtěli jsme tu zůstat co nejdéle, ale bouřka nám do nedovolila... v 18h jsme se museli pakovat a jet k letišti... smutně nám končí výlet. Na letišti si dáváme drahou citronádu a jdeme checknout letenky... naštvaný jsem byl na čísnici, protože byla na mě nepříjemná... musel jsem ji aspoň ohnout lžičky :-D Poté jsem si všiml restaurace "Ha Noi" hned naproti, tak jsme se sem vydali. Jelikož jsme měli opravdu hlad a tady měli super ceny, dal jsem si steak a potom klasický bun cha... Kryštof zas měl jinou kombinaci, ale už nevim jakou. Ve 22h jsme prošli letišní prohlídkou a čekali na letadlo do Hanoje... měli jsme hodinové zpoždění, takže nakonec jsme byli doma až v 1 ráno... jediné co zachránilo dobu čekání bylo asi krásně nové letadlo od Vietnam Airlines, které narozdíl od JetStaru letělo bez problémů... v Hanoji jsme si objednali taxík a jeli domu k babičce... na tuhle cestu nikdy nezapomenu a do Da Nangu musím určitě i příště! Strejda, co jel s námi do Ha Longu si tu navíc pořídil restauraci!

pondělí 7. března 2011

Da Nang! část třetí

Ty jo, ani nevim kdy jsem naposledy přispíval článek o Vietnamu, no nějaký týden to už bude... ale co... napravuji to...

Tak přecpaný z KFC jsme se ráno probudili z hotelu. Původně jsme se chtěli rozloučit s lidmi z tour, ale naše lenost nám to nedovolila... dyť jsme byli i neschopní vypnout zvuk zpívajících ptáků z repráku na balkonu... na bufáč snídani jsme byli stále plní a vstali jsme z mrtvých až v půl 12., abysme se sbalili a vrátili hotel. Jenom jsme si vyzvedli pásy a vyrazili na zastávku... teda spíš ke kanceláři cestovky, která sloužila i jako zastávka. Tam jsme si koupili jízdenku do Da Nangu za 50Kč... na těch 100km to bylo docela dost, ale autobus byl lůžkový. Času jsme měli dost, tak jsme si vyšli vedle na pár "Nau da" (ledové kafé) a šli do prodejny Yamaha se podívat po skútrech.

Přijel bus do Da Nangu od firmy Camel. Nastoupili, vybrali jsme si sedačko-lůžko a jeli jsme.směrem Da Nang. S námi vzádu seděla Němka s Britem a dva parťáci ze Španělska... překvapivě všichni v rukou průvodce od Lonely Planet. Měli namířeno do Hoi Anu... prostě nuda... ale co, cizinci tam rádi jezdí, my ne. Cestou partička chlastala piva značky Halida (to je to z čeho Kryštof brutálně blil). Autobus po 2 hodinách jízdy zastavil v restauraci, kde se pánové najedli a my nakoupili hodně Heinekenu... odteď začala správná cesta a já tradičně s malým močákem po čtvrté plechovce brečel, že potřebuju na záchod... na potvoru silnice nebyla ideální, samá boule, takže štěstí, že jsem nepustil do textilu...

autobus

krajina

Celkově cesta trvala rekordní 3,5 hodiny. V Da Nangu jsme vystupovali sami, protože cizinci museli do "úžasného" Hoi Anu... my nasedli do taxíka a jeli do hotelu, v kterém jsme předtím přespávali, bohužel měli obsazeno, tak jsme si vzali ten vedle... byl obyčejný, nic extra, ale za 400Kč 2x dvoulůžko pro nás? Luxus... a plný minibar jako vždy....

Kam za zábavou? Toť otázka... Kryštof viděl v letáku, který jsme dostali na letišti nějaký "TV Club" tak jsme se rozhodli, že tam zajdem... s mojí skvělou orientací jsme se ztratili.... typické :-D cestou nám zastavovali neustále Xe Omy (mototaxikáři) s tím, jestli nechceme na karaoke, masáže nebo se milovat s ženskejma :-D my je radši ignorovali a šli po svých. Nakonec jsme se ocitli u řeky ve známém klubu Bamboo... ten nás moc nebavil, tak jsme šli správně do TV Clubu... velká chyba... ale my v té době nevěděli...

Stojíme před velkým podnikem, všude drahý auta, skútry... před barem dva sekuriťáci... najednou nás holky čaply za paže, otevřela se velká brána... a vedly nás dovnitř... co jsem první viděl byla fontánka s vodkou a hlasitá hudba... další dveře se otevřely a holky se sekuriťáka odstrčili lidi na stranu, po koberečku jsme vcházeli s Kryštofem jako králové... usadili jsme se u baru... před námi tanečnice u tyče a já už tušil průser (nelegální ve Vietnamu) otevřeli nám nápoják a vyskočila na nás sklenka Hennessy za 630Kč... my zrudli a řekli si, pivo bude asi nejlevnější, tak heinekeny si dáme... netušili jsme, že jich dotáhnou 20 a za plechovku budou chtát 70Kč!! Do toho ještě misko s ovocem atd. Nakonec jsem je zavolal s tím, že mám na ovoce alergii, tak to zabalili... a že pivo si dáme pár a pak koktejly, tak ty Heinekeny schovali... zatímco my seděli a se strachem pili, okolo nás 10 barmanek u stolku naproti na mě mávaly a na Kryštofa ukazovaly naše "dlouhé nohy" luxus štětky, které si povyrazí za hodně doláčů... každopádně jsme si dali ještě nějaký Giny s Tonicem, který stál překvapivě jenom 70Kč a rychle odsud vypadli.

Cestou jsem vyčítal Kryštofovi špatněj výběr podniku... a šli jsme zpátky do Bamboo


nakonec nebyl tak špatnej... sehnali jsme si fixy a asi vulgárně se nechali podepsat na zeď podniku... mezitím jsme sledovali stůl odnaproti... starý francouz a 3 holky... štětky... to je kaňour... on ty holky opíjel tak, že jednu jsem s Kryštofem potkával na pánských blít do umyvadla, ta druhá blila zas na dámských a ta třetí toho dědka oblizovala... nakonec sbalil všechny tři do taxíku a prostě jel pryč... my a celý podnik se tomu smáli... pokračovali jsme v pití a ve 3 ráno budili taxikáře ze spánku klepáním na okno, ať nás hodí do hotelu... a takhle končila poslední noc v Da Nangu...