Jak to u nás probíhá... klasika, člověk vstane ráno z mrtvých, skočí na snídaní alá grilovaný bůček... tentokrát rozlučka s dvojitou porcí... a pak jsme si zajeli do města na nákupy. Co všechno koupit? Dárek pro vás přátelé... navíc jsme tu takoví boháči, že si můžeme dovolit koupit více lidem! Předtím než jsme jeli teda na tržnici Dong Xuan, nesměly chybět kila sušeného hovězí (škoda, že ne tuny).
slinty slint :-)
Tržnice byla veliká a dalo se tam sehnat všechno možné za super ceny. Samozřejmě jsme museli smlouvat, jelikož nás brali za cizince... co jsme tam vlastně kupovali? Čajové sety, klobouky, vějířky, obrazy,... a hlavně jsme nemohli zapomenout na týpka Buddhu :-) nebo trička Ho Chi Minha, které po vyprání bilo bílé beze stopy prezidenta. Každopádně bylo toho dost a překročili jsme každý letištní limit (20kg) o 2-3kg a báli jsme se, že se pár věcí budeme muset zbavit.
venku
vevnitř
Krom poslední večeře s rodinou jsme se rozhodli vyzkoušet ostatní jídla, která jsme nestihli. Krom rýžové polévky, která Kryštofovi nechutnala (no hlavně, že to jí u nás malý děti a nemocný) mi pořád vyčítal, že jsme měli zrovna v poslední den jedno z jeho top 3 jídel... a to grilovaný špíz.
moje chyba, nevěděl jsem, že u nás to taky mají...
Po večeři jsme vyšli s prckama na poslední Café Nau Da a různý shake, utráceli jsme bezhlavě a divím se, že pro 4 lidi jsme dávali dohromady ani ne 150Kč. Navíc to musel být v žaludku dobrý mix, div se, že stolice :-) byla taková, jaká má být.
Horší bylo ráno... rozloučili jsme se s prarodiči a vyjeli na letiště... malý děti dokonce zapekli kvůli nám školu. Na letišti přece jenom jsme si dali na rozloučenou další Nau Da a bagety... špatně se žvejkaly, letíme domu :-(
Odbavení proběhlo v pohodě a dokonce jsme seděli spolu :-) Akorát letištní kontrolou neprošel chudák týpek s turbanem na hlavě, musel jít pod přísnější kontrolu. S rodinou jsme se rozloučili a šli dovnitř čekat na let. Duty free shopy byly rájem pro nás... sice moje rýžová vodka lua moi stála 100Kč, ale karton originálních Mallborek za 14USD se jen tak nevidí.
V letadle bylo smutno, Vietnam nám chyběl a k tomu zítra do školy. To je hnus. Let jsme přežili, i když jsem měl při přistání problém, bzučely mi uši, div se hlava nepraskla... V Moskvě na letišti Sherementiovo opět chaos... prolezli jsme 3x detektorem a dokonce jsme si museli odkládat smradlavý boty. Let do Prahy byl v klidu a na letišti nás vzal Kotyho táta. Cestou jsme mu vyprávěli zážitky z Vietnamu, rozhodně to byl jeden z nejlepších zážitků našeho života...
Žádné komentáře:
Okomentovat