Da Nang! část první

S pomocí tety jsme našli skvělou tour, kterou pojedeme... původně jsme přemýšleli i o Číně, ale Kryštof měl bohužel jednovstupové vízum, ale i tak jsme nelitovali. za tour jsme dali 2200 Kč na 4 dny 3 noci all inclusive ve 3 hvězdičkových hotelech, což je super cena... navštívili jsme teda Da Nang, Hoi An a Hue, ale k tomu se dostaneme později.

Jak vlastně z Hanoje do Da Nangu? Měli jsme 3 možnosti a to:

Lehátkový bus, doba - 36hodin, cena... pod 400Kč

Vlak, 16hodin, 1400Kč 

Letadlo, 1hodina, 1500Kč (HN-DN: Jet Star - 850Kč, DN-HN Vietnam Airlines v Akci 650Kč)

Rozhodli jsme se teda pro tu nejrychlejší možnost a vlastně i nejlepší... ano letecky.

V tu dobu byla na severu tropická bouře, neustále pršelo a my se obávali, že budeme mít špatné počasí v Da Nangu - 800km na jih. Námořníci se u moře ztráceli a my měli větší a větší obavy.

V den odletu jsme vstávali v 5 ráno a jeli na letiště, letenky byly levné, tudíž jsme letěli taky brzy... navíc každý z nás mohl mít jenom baťoh, i když krosny na takovou cestu ani nepotřebujeme. Cestou neustále pršelo a my se báli, že budeme mít pokažený trip. Na letišti jsme hledali místo na checknutí letenek, nikde nic, po nízkorozpočtovém Jet Star (dceřiná společnost od Australského Quantas) ani zmínka, tak jsme si dali snídani na letišti a pak hledali dál, ale beze stopy. Najednou jsme si vzpomněli, že letiště má vlastně dolní patro... bazinga! Našli jsme to, ale vidíme další problém, dlouhá fronta... Jet Star to udělal moc chytře, do 3 check-inu udělal 2 pro VIP, kde snad nikdo neodbavoval věci a u nás byli nacpaný všichni, Da Nang? Hue? Ho Či Minovo město? Nha Trang? To je fuk, všichni letíte s Jet Starem, tak jste budete ve stejný frontě... takový zmatky s odbavením jsem neviděl... Podle toho co jsme viděli, jsme se smáli tomu, že asi pojedeme v zavazadlovém prostoru nákladního letadla s dobytkem... Nakonec jsme vyřešili všechno a šli přes skener a čekali jsme na let. Mezitím jsme si ještě sedli na cafe Nau Da (ledove) a já tam zvládl ztratit svojí novou kšiltovku. No nic, nástup do letadla a letíme!

V letadle jsme seděli tradičně u křídel... zjistili jsme, že pilotem je nějaký Japonec... no prostě Kawasaki Suzuki Mitsubishi... na tebe nadosmrti nezapomenu a Kryštof tě bude nadosmrti proklínat... Byla bouře, tak se Kryštof i trošku bál... já si z něho dělal srandu, nebral jsem to vážně... najednou letadlo nastartovalo... a vzlétli jsme... akorát tohle bylo šílené, náš Kamikadze se ani pořádně nerozjel z runwaye jako ostatní piloti, navíc vždycky piloti pomalu vzlétli do určité výšky... ale ne, Kamikadze to to rovnou nakouřil nahoru, méně než za 2 minuty jsme to zvládli nahoru a Kryštof byl najednou celej bílej a já nechápal... z okna jsme nakonec viděli i blesky, takže pozadí bylo takové, jaké znáte z různých filmů, kde letadla padají. V letadle jsem si koupil nějaký to jídlo a pití, Kryštof si nic nedal, bál se chudák... já hrdina se mu ještě vysmíval... najednou Kamikadze prudce zatočil, lidi vzadu začali řvát, děti brečet a v očích Kryštofa šla vidět smrt... pořád mi říkal, co tu děláme, snad nespadnem. Nakonec všechno dobře dopadlo (jinak bych asi tenhle článek nepsal), i když jsme přistáli stejným způsobem jako při vzlétnutí... on ten blázen snad vypl motor :-D

Letadlo přistálo, Kryštof děkoval Buddhovi (Vietnam z něho udělalo obdivovatele tlouštíka), že přežil. V Da Nangu bylo překvapivě horko, po bouři ani stopa, tak jsme byli rádi, že nám počasí nakonec i vyšlo. Před letištěm čekala naše průvodkyně... s cedulkou Mr. Nguyen Viet Hai + Mr. Kryštof Kotrč :-) nastoupili jsme do busu a jeli do našeho 3* hotelu!

Východ

přežili jsme to :-)