Made In Czech...

Na tenhle večer asi nikdy nezapomenu a Kryštof také ne...

Vydali jsme se večer do staré čtvrti, nejdříve jsme si zajeli elektrickým busem po staré čtvrti a pak se rozhodli dojít do klubu Dragonfly. Upřímně, starou čtvrtí jsme bloudili a mapa nám byla k ničemu, až nakonec jsme záhadně došli k místu činu... bylo moc brzy, tak jsme se rozhodli, že si dáme pivo, protože jsme cestou potkali spoustu hospod. Bingo! Našli jsme hospůdku na ulici, kde seděli samí cizinci... a pivo bylo za 4Kč! Tomu nelze dlouho odolat, tak jsme si sedli. V téhle uliční hospůdce obsluhoval páreček starších vietnamců, všude seděli jenom cizinci, takže nás neustále otravovali pouliční prodavači. Nejdříve nabízeli chleba, pak i sladké pečivo, čištění bot, párátka, žvýkačky, zippo zapalovače,... musel jsem jich spoustu odmítnout, neustále nám nabízeli jejich produkty... a po každé, klasika... vietnamština mi byla k ničemu, jelikož si zase mysleli, že jsem korejec, tak ani nevnímali mé odmítnutí... my do sebe lili piváky, cizinci neustále odcházeli a my tu pořád seděli a pili... do hodiny jsme dali dohromady 22 kousků... slušný výkon...

pivo tu

za 4kč, proč ne?

tak na zdraví

Po té hodině jsme se rozhodli, že půjdeme konečně do Dragonfly. Tam jsme si každý dali dalších 5 Heinekenů a nějaký to Cuba Libre. Pak jsme šli na parket (spíš dřevěný stůl), kde hrál nějaký DJ. Kryštof se rozjel, začal tancovat, ale neměl s kým, místní holky se ho bály, až nakonec jsem mu našel jednu odvážnou... to pak se rozjelo, najednou Švédky na stole s Kryštofem, pak Švédové, nějaký ten Australan a stůl udělal křup a muselo se dolů trsat... mezitím jsem se obětoval a pozval taneční partnerku Kryštofa na drink, chtěla vodku, tak jsme ji měli všichni tři a pokračovali jsme. Nevim jak se mu to podařilo, ale něco té holce řekl a odešla a už jsme ji neviděli... šli jsme pak na WC, a zpátky vidíme u zrcadla někoho známého... ano byl to bukvičák Martin, naše známá modelka - velký šampónek, který bydlel u mě pár měsíců předtím, než zdrhl zpátky do Vietnamu... sakra to je ale smůla potkat někoho takového v 7mi miliónovém městě...

Dragonfly

sto tisíc, dvě stě,...

holky už se rozjíždějí

vem mi pivko... mám nízkou hladinu lihu

a jedem!

začíná to tu žít...

Švédka mu vzala kšiltovku...

Neměli jsme chuť se s ním bavit dál, tak jsme jeli taxíkem domu. Kryštof poprosil taxikáře, aby nám otevřel okno, že mu je zle... neudělal to, ale najednou usnul a já byl v klidu... minutu poté udělal ble, vyhodil teplou kachnu na mě a hlavně na sedačky taxíku. Dojeli jsme domu a museli platit dvojnásobek (120Kč) za poblití... cestou šel Kryštof se vyčůrat na kopci, z kterého se málem převrátil, pak začal na něho štěkat pes, tak mu to taky vrátil, začal řvát na psa, že ho sní, jestli nebude držet hubu... Došli jsme domu a celá rodina byla vzhůru včetně babičky a byli jsme svědky toho, co dokáže vietnamské pivo s Evropanem... celá rodina se tomu spíše smála. Nakonec Kryštof usnul na zemi v obýváku, hlídal jsem ho do 5-ti hodin, do doby, kdy jsme měli odjet do Ha Longu, k moři... příběhy z Ha Longu příjdou příště...

Výsledek doma...

... a ráno na lodi

btw: doteď mi vrtá hlavou, jak mohl Kryštof poblít kšiltovku na hlavě :-D

BONUS pro facebookáře na tomhle odkazu - http://www.facebook.com/video/video.php?v=1450833363761