Da Nang! část třetí

Ty jo, ani nevim kdy jsem naposledy přispíval článek o Vietnamu, no nějaký týden to už bude... ale co... napravuji to...

Tak přecpaný z KFC jsme se ráno probudili z hotelu. Původně jsme se chtěli rozloučit s lidmi z tour, ale naše lenost nám to nedovolila... dyť jsme byli i neschopní vypnout zvuk zpívajících ptáků z repráku na balkonu... na bufáč snídani jsme byli stále plní a vstali jsme z mrtvých až v půl 12., abysme se sbalili a vrátili hotel. Jenom jsme si vyzvedli pásy a vyrazili na zastávku... teda spíš ke kanceláři cestovky, která sloužila i jako zastávka. Tam jsme si koupili jízdenku do Da Nangu za 50Kč... na těch 100km to bylo docela dost, ale autobus byl lůžkový. Času jsme měli dost, tak jsme si vyšli vedle na pár "Nau da" (ledové kafé) a šli do prodejny Yamaha se podívat po skútrech.

Přijel bus do Da Nangu od firmy Camel. Nastoupili, vybrali jsme si sedačko-lůžko a jeli jsme.směrem Da Nang. S námi vzádu seděla Němka s Britem a dva parťáci ze Španělska... překvapivě všichni v rukou průvodce od Lonely Planet. Měli namířeno do Hoi Anu... prostě nuda... ale co, cizinci tam rádi jezdí, my ne. Cestou partička chlastala piva značky Halida (to je to z čeho Kryštof brutálně blil). Autobus po 2 hodinách jízdy zastavil v restauraci, kde se pánové najedli a my nakoupili hodně Heinekenu... odteď začala správná cesta a já tradičně s malým močákem po čtvrté plechovce brečel, že potřebuju na záchod... na potvoru silnice nebyla ideální, samá boule, takže štěstí, že jsem nepustil do textilu...

autobus

krajina

Celkově cesta trvala rekordní 3,5 hodiny. V Da Nangu jsme vystupovali sami, protože cizinci museli do "úžasného" Hoi Anu... my nasedli do taxíka a jeli do hotelu, v kterém jsme předtím přespávali, bohužel měli obsazeno, tak jsme si vzali ten vedle... byl obyčejný, nic extra, ale za 400Kč 2x dvoulůžko pro nás? Luxus... a plný minibar jako vždy....

Kam za zábavou? Toť otázka... Kryštof viděl v letáku, který jsme dostali na letišti nějaký "TV Club" tak jsme se rozhodli, že tam zajdem... s mojí skvělou orientací jsme se ztratili.... typické :-D cestou nám zastavovali neustále Xe Omy (mototaxikáři) s tím, jestli nechceme na karaoke, masáže nebo se milovat s ženskejma :-D my je radši ignorovali a šli po svých. Nakonec jsme se ocitli u řeky ve známém klubu Bamboo... ten nás moc nebavil, tak jsme šli správně do TV Clubu... velká chyba... ale my v té době nevěděli...

Stojíme před velkým podnikem, všude drahý auta, skútry... před barem dva sekuriťáci... najednou nás holky čaply za paže, otevřela se velká brána... a vedly nás dovnitř... co jsem první viděl byla fontánka s vodkou a hlasitá hudba... další dveře se otevřely a holky se sekuriťáka odstrčili lidi na stranu, po koberečku jsme vcházeli s Kryštofem jako králové... usadili jsme se u baru... před námi tanečnice u tyče a já už tušil průser (nelegální ve Vietnamu) otevřeli nám nápoják a vyskočila na nás sklenka Hennessy za 630Kč... my zrudli a řekli si, pivo bude asi nejlevnější, tak heinekeny si dáme... netušili jsme, že jich dotáhnou 20 a za plechovku budou chtát 70Kč!! Do toho ještě misko s ovocem atd. Nakonec jsem je zavolal s tím, že mám na ovoce alergii, tak to zabalili... a že pivo si dáme pár a pak koktejly, tak ty Heinekeny schovali... zatímco my seděli a se strachem pili, okolo nás 10 barmanek u stolku naproti na mě mávaly a na Kryštofa ukazovaly naše "dlouhé nohy" luxus štětky, které si povyrazí za hodně doláčů... každopádně jsme si dali ještě nějaký Giny s Tonicem, který stál překvapivě jenom 70Kč a rychle odsud vypadli.

Cestou jsem vyčítal Kryštofovi špatněj výběr podniku... a šli jsme zpátky do Bamboo

nakonec nebyl tak špatnej... sehnali jsme si fixy a asi vulgárně se nechali podepsat na zeď podniku... mezitím jsme sledovali stůl odnaproti... starý francouz a 3 holky... štětky... to je kaňour... on ty holky opíjel tak, že jednu jsem s Kryštofem potkával na pánských blít do umyvadla, ta druhá blila zas na dámských a ta třetí toho dědka oblizovala... nakonec sbalil všechny tři do taxíku a prostě jel pryč... my a celý podnik se tomu smáli... pokračovali jsme v pití a ve 3 ráno budili taxikáře ze spánku klepáním na okno, ať nás hodí do hotelu... a takhle končila poslední noc v Da Nangu...